Jak napsat scénář? 7 užitečných tipů

Jak napsat scénář? 7 užitečných tipů

Co je to dramatická struktura a jaké má části? 

Proč je tak důležité vědět na začátku psaní scénáře závěr filmu?

Jaké triky používají hollywoodští scénáristé?  

To a mohem více se dozvíte v tomto článku! 

Nebaví Vás číst tento článek? Koukněte na video dole, kde je vše řečeno. 

Vycházím v něm z knihy: Jak psát scénář od známého amerického scénáristy Syda Fielda, a tak místo toho, abyste museli číst 250 stránkovou knihu se vše podstatné z ní dozvíte v tomto článku.

Kniha Jak psát scénář je takovou Biblí pro scénáristy, těžko byla v historii kinematografie napsaná lepší kniha na pasní scénáře než tato. 

Na tom se shodují filmoví režiséři a scénáristé, kteří k této knize psali recenzi a také o tom svědčí fakt, že kniha vyšla v několika vydáních byla vždy dobře prodávaná.

Syd Field strávil psaním scénářů řadu let a jak ve své knize píše, tak i sám přečetl tisíce jiných scénář a rozhodoval o tom, jestli filmu dá filmové studio šanci nebo ne.

Je to tedy člověk více než povolaný a musím říct, že jsem v knize našel spousta aha momentů a zajímavých postřehů, které sám aplikuji, když píšu scénář k naším reklamám ve studiu Markusfilm.

 

>>> Jak probíhá natáčení filmu? Článek ZDE! <<<

 

1) Co je to scénář? 

Na úvod je dobré si říct, co je to vlastně scénář.

Lepší je začít tím, co scénář není.

Není to román, kde se většina děje odehrává v pocitech a úvahách hrdiny.

Není to ani divadelní hra, kde se dějová linie odehrává na jevišti.

Film je něco docela jiného, protože jeho nástrojem jsou obrazy.

Například tikající hodiny, dveře, které se dramaticky otevírají, aniž bychom viděli, kdo za nimi je, vyhlížející tvář, dva smějící se lidé atd.

Scénář vypráví o lidech, které dělají v určitý čas, určitou věc.

Člověkem je zde míněná filmová postava a věcí se rozumí nějaké jednání.

Pro všechny tyto obrazy je společné, že mají svůj začátek, prostředek a konec, i když ne nutně musí být v tomto pořadí.

 

 

2) Expozice, konfrontace a rozuzlení

Při psaní scénáře je dobé mít na paměti klasickou dramatickou strukturu, a to je expozice, konfrontace a rozuzlení.

Mezi těmito třeba body: expozice, konfrontace a rozuzlení jsou ještě dva body a to obrat na konci 1 dějství, tedy na konci expozice a obrat na konci 2. dějství, tedy na konci konfrontace.

Ukážeme si vše později na mnoha příkladech, kdy uvidíte, že tato dramatická stavba platí pro drtivou většinu filmů.

Při psaní filmového scénáře, je dobré vědět, že 1 strana se rovná přibližně jedné minutě.

Nejdůležitější částí scénáře je pak jeho prvních 10 stránek, kde se musí čtenáři ukázat, co je hlavní postava zač, jaká je dramatická premisa příběhu, tedy o čem příběh pojednává a jaká je dramatická situace, tedy jaké jsou okolnosti děje.

Příklad: 

Ve filmu čínská čtvrť od Romana Polanského se na první stránce dozvídáme, že hlavní postava filmu Jake Gittes, kterého hraje Jack Nicholson, je trochu pochybný soukromý detektiv věnující se diskrétnímu vyšetřování, pro něž je vybaven tím správným čuchem.

Na páté stránce scénáře se seznamuje s jistou paní Mulwrayovou, která si chce Jacka najmout, aby zjistila, s kým jí její manžel podvádí.

To je tedy dramatická premisa příběhu, protože odpověď na tuto otázku, tedy s kým paní Mulwrayovou podvádí její manžel, tak ta nás uvádí do příběhu.

Druhé dějství, tedy konfrontace, je plné dramatických konfliktů, kdy hlavní postava naráží na spoustu překážek, které jí neumožňují uspokojit její dramatickou potřebu.

Dramatickou potřebu chápeme to, co chce hlavní postava získat, čeho chce dosáhnout.

Jakmile znáte dramatickou potřebu hlavní postavy, tak můžete vytvářet překážky v cestě za jejím vyplněním.

Například v detektivní zápletce Čínské čtvrti naráží Jack Nicholson ve druhém dějství (tedy konfrontaci) na osoby, které se mu snaží zabránit v odhalení vraha Holise Mulwraye.

Překážky, které Jack Nicholson překonává, tak propůjčují příběhu dramatický ráz.

Zásadní věc je, že drama je vždy konflikt.

Bez konfliktu nelze vytvořit postavu, bez postavy není děj, bez děje není příběh a bez příběhu není scénář. 

Třetí dějství, nebo rozuzlení je jak praví název rozuzluje příběh.

Nastávají tedy otázky, kde je hranice mezi konfrontací, tedy 2. dějstvím a rozuzlením, tedy 3. dějstvím?

Odpověď je jednoduchá, vytvořte na konci 2. dějství bod obratu, nebo plot point. 

Bodem obratu rozumíme jakoukoliv událost, která posune děj jiným směrem.

Film Svědek  

Příklad: 

Ve filmu Svědek vyčerpá detektiv všechny možné pokusy o identifikaci vraha na základě policejních záznamů, zvedá telefon a kamsi volá.

My mezitím sledujeme, jak malý chlapec na policejní stanici zastavuje u vitríny s poháry a chvíli zkoumá jednotlivé trofeje, pak si na vitríně všimne výstřižku z novin.

Když se podívá z blízka na fotografii, která článek doprovází, tak identifikuje muže na fotce jako vraha policisty.

Detektiv začne konečně chlapci věnovat pozornost, jde za ním a kleká si k němu. Malý chlapec ukazuje na fotografii a detektiv kývne hlavou na znamení, že věc pochopil.  

To je tedy událost, která významně posune celý děj a je bodem obratu na konci prvního dějství.

Už se totiž ví, kdo je vrah a povinností detektiva je dostat ho před soud.

Tohoto paradigmatu se drží většina dobrých a fungujících scénářů, tedy formy expozice, konfrontace a rozuzlení.

Mezi expozicí a konfrontací je obrat na konci 1. dějství a mezi konfrontací a rozuzlením je obrat na konci 2. dějství.

Tak tedy vypadá základ dramatické stavby a všechny dobré scénáře se jí drží, schválně běžte do kina a všimněte si toho, jak je příběh exponován, jaké tam jsou obraty a na konci 1. a 2. dějství a jaký má film rozuzlení.

 

>> Potřebujete video nebo natočit film? Napište nám! <<< 

 

3) Téma 

Dalším důležitým pojmem při psaní scénáře je téma.

Téma je třeba umět vyjádřit pár větami. Co je tématem Spielbergova filmu Zachraňte vojína Rayna?

Je to záchrana vojína Rayna, protože všichni jeho bratři padli ve válce a on jediný měl podle tehdejších zákonů zůstat živý.

Zvolte si tedy ústřední téma svého scénáře a to dál rozvíjejte. Před zvolením tématu je dobré udělat si průzkum, který je zdrojem inspirace a pochopení lidí, situací a míst.

Když přemýšlíte nad tématem, přemýšlejte v kategoriích děje a postavy.

 

4) Děj 

Děj může být buď fyzický a nebo citový.

Fyzickým dějem je například automobilová honička, přestřelka nebo závod.

Citovým dějem je rozpadající se manželství a k němu patřící citové prožitky nebo zamilování atd.

Je dobré mezi těmito dvěma typy dějů zachovat nějakou rovnováhu.

Důležité je taky umět definovat hlavní postavu. Zeptejte se sami sebe, jakou postavu vlastně chcete.

Příklad:

Například ve filmu Taxikář chtěl scénárista Paul Schrader popsat osamění hlavní postavy, tak si za jeho symbol zvolil právě taxikáře, který podobně jako loď proplouvá od jednoho přístavu k druhému, tak i taxikář ve filmu proplouvá coby dramatická metafora městem bez citových vazeb, bez kořenů jako osamělá samotářská existence.

Velmi důležitá je taky dramatická potřeba vaší postavy.

O co postava usiluje? Jaká je její potřeba? Co ji pohání směrem k rozuzlení příběhu?

Potřeba vaší postavy vám určuje cíl, místo určení a konec vašeho příběhu.

Nezapomeňte, že drama je vždy konflikt. Pokud znáte potřebu své postavy, tak můžete vytvářet překážky na cestě za jejím splněním.

Bez konfliktu není postava.

Bez postavy není děj.

Postava je děj, napsat Francis Scott Fitzgerald. A člověk je to, co dělá, ne to, co říká.

>>> Jak se dostat k filmu? Článek zde! <<<

 

5) Vytváření dramatické postavy 

Pojďme se chvíli podívat na vytváření dramatické postavy. Postava je totiž základem scénáře, je to srdce, duše a nervový systém vašeho příběhu.

Předtím, než napíšete první slovo scénáře, musíte důkladně poznat svoji dramatickou postavu.

Nejprve se rozhodněte, kdo je hlavní postavu vašeho příběhu.

Pak rozdělte různé roviny života vaší postavy do rovin vnitřní a vnější.

Vnitřní život postavy se odehrává od narození do okamžiku, kdy začíná film.

Vnější je život postavy začíná od začátku filmu do konce příběhu.

Začněte vnitřním životem postavy a ptejte se:

Je vaše postava žena nebo muž?

Jak je stará? Kde žije? Je jedináček nebo má sourozence?

Jaké bylo jeho dětství? Spokojené nebo nešťastné?

A mnoho dalších otázek. Když máte vytvořené vnitřní aspekty postavy, tak postupujte k těm vnějším, tedy těm, které začínají a končí vašim scénářem.

Všechny postavy přitom podléhají 3 druhům interakce:

Zakoušejí konflikt při cestě za svou dramatickou potřebou.

Příklad: 

Například po vylodění v Normandii je jednotka kapitána Millera vyslána najít vojína Rayna.

Problém je ten, že vojín Rayn je pěkně daleko v nepřátelském poli a když už ho konečně přes všechny nesnáze najdou, tak nechce z boje pryč.

To je myslím předpoklad pro velké drama!   

Druhým typem interakce je ta, že postavy vstupují do vztahů s dalšími postavami, ať už jsou to vztahy nepřátelské, neutrální nebo přátelské.

Slavný francouzský režisér Jean Renoir jednou řekl, že snadnější je z dramatického hlediska vypodobnit odporného chlapa než sympaťáka. Něco na tom bude.

No a třetím typem interakce postavy je, že vstupují do vztahu sami se sebou. Pokud chce například postava uspět ve vyloupení banky, musí překonat svůj strach.

Jak potom postavy co nejlíp popsat a udělat z nich uvěřitelné bytosti?

Je dobré si je rozdělit do 3 sfér: profesní, osobní a soukromou.

Profesní je, čím se postava živí?

Kde pracuje atd. Osobní je, jestli je postava svobodná, rozvedená, vdaná nebo ženatá.

Specifikujte si osobní vztahy postavy.

No a třetí je soukromá. Jaká je postava, když je sama? Co dělá? Má zajímavé koníčky nebo sedí doma? Je sportovně založená nebo akční nebo jen sedí doma a dívá se na televizi atd.  

Důležité je si říct, jaká je potřeba vaší postavy? Čeho se snaží ve scénáři docílit.

Podívejte se na filmy a uvidíte, že v každé má hlavní postava nějakou dramatickou potřebu.

 

Příklad: 

V českém filmu Vlastníci je dramatickou potřebou hlavní postavy, kterou hraje Tereza Ramba, posunout celou schůzi společenství vlastníků jednotek dál, protože by jim budova spadla na hlavu a je schopna pro to mnoho udělat a podstoupit. Jsou jí ale v této potřebě kladené mnohé překážky v podobě dalších lidí na schůzi, kteří mají jiné zájmy a kladou jí tedy odpor.

Jakou dramatickou potřebu má hlavní postava filmu Pelíšky a kdo je vlastně hlavní postavou, když tam vystupuje tolik lidí?

Já bych řekl, že hlavní postava, je ten kluk, který se na začátku filmu chce oběsit a spadne na něj ten přístřešek.

Nešťastná láska pak provází celý příběh. On pořád usiluje o dívku, Jindřišku, kterou hrozně chce a dělá všechno proto, aby jí zaujal. Jsou mu v tom ale kladené do cesty různé překážky, jakože ona miluje někoho jinýho atd.

Pak se samozřejmě na pozadí filmu děje spousta událostí a komických situací, co dodneška zlidověly, ale toto úsilí o získání srdce dívky provází celý film a je nejdůležitější dramatickou potřebou hlavní postavy.

Vzpomeňme si, že na začátku filmu je příběh exponován právě scénou spadnutí stodoly a voiceverem kluka, který celý film uvádí do děje.  

Pelíšky jsou takovou rodinnou ságou o vztazích a různých charakterech lidí, co museli spolu žít v jednom domě, ať už tvrdý komunista, kterého hraje Miroslav Donutil nebo vysloužilý válečný veterán, kterého hrál Jiří Kodet. Ale hlavní dramatickou potřebu tam má právě ten malý kluk, pod kterým na začátku filmu spadla stodola.

Najděte si filmy, co máte rádi a hledejte v nich dramatické potřeby hlavních postav.

Totéž platí samozřejmě i pro seriály.

V seriálu Černobyl je hlavní dramatickou potřebou hlavní postavy profesora jaderné fyziky Legasova vyšetřit, co se té osudné noci z 25. na 26. dubna 1986 v elektrárně stalo.

Celý film začíná nahráním jeho svědectví na diktafon a uložení do světlíku.

Děj je vyprávěj retrospektivně, tedy začíná koncem.

Hlavní postavě jsou ale kladené obrovské překážky ve vyšetřování, v tom je seriál tak zajímavý a dramatický, vtáhne nás doslova do děje.

Napjatě sledujeme, jak se profesor Legasov prokousává nejdřív nezájmem režimu, pak arogantním vysoce postaveným členem komunistické strany Borisem Ščerbinou, nakonec zjistí, že je sledovaný KGB a spolupracovnice, profesorka fyziky, je unesena a zatčena za to, že dělala rozhovory v nemocnici s přeživšími této katastrofy a další a další…

Pokud jste seriál viděli, tak se podívejte, kolik šílených překážek je profesoru Legasovi kladeno do cesty, aby naplnil svoji dramatickou potřebu: tedy vědět pravdu o tom, co zavinilo nehodu v Černobylu. Nakonec se mu to podaří zjistit, ale je režimem perzekuován a tragicky páchá sebevraždu. Celý děj je ale vlastně o hledání pravdy a to divák napjatě prožívá při sledování seriálu.

 

6) Dialog 

Jednou z funkcí postavy je dialog. Pokud dobře znáte svoji postavu, měl by dialog dobře plynout ruku v ruce s postupným odvíjením příběhu.

A jakou funkci dialog plní?

Musí divákovi sdělovat důležité informace týkající se vašeho příběhu.

Musí posouvat příběh dopředu a musí ukazovat konflikty mezi jednotlivými postavami.

Dialog musí vyrůstat z postavy, proto je třeba dobře poznat dramatickou potřebu.

Po zjištění dramatické potřeby postavy je dobré si ujasnit, jaké postoje má postava, jakou perspektivou pohlíží na svět, jakou má osobnost, protože pak budeme vědět její chování.

Jak se bude chovat postava o ní totiž dost prozradí.

Nechá se vaše postava snadno vyvést z míry a začne se vším třískat?

Nebo může být rozčílená, ale nedává na sobě nic znát jako Marlon Brando ve filmu Kmotr?

Povinností scénáristy je vytvářet skutečné lidi ve skutečných situacích. Největší odměnou pro scénáristu je, když popíše postavu tak, že divákovi přijde povědomá, že ji zná z okolí. Dojde tedy ke ztotožnění.

 

7) Konec je třeba znát před začátkem psaní scénáře 

V každém scénář je velmi důležitý začátek a konec a na začátku psaní scénáře, bychom měli rozhodně vědět, jak skončí.

Jak je příběh rozuzlen? Čím končí? Přežije hlavní postava nebo zemře? Jaký je její osud?

Nejhorší je myslet si, že konec vyplyne z příběhu nebo jak to skončí budu vědět, až se na konec dostanu.

Konec je první, co musíte znát ještě před začátkem psaní scénáře.

Nemusíte vědět velké podrobnosti, ale je určitě dobré vědět, jak film skončí.

Dobré filmy mají vždycky silné a jasně vyjádřené zakončení, jednoznačné rozuzlení.

Podaří-li se Vám začátek a konec nějak propojit, tak scénář získá na kinematografickém lesku. Můžete třeba zahájit film záběrem na řeku a končit záběrem na moře. Úvod přitom volte obezřetně, čtenáře nebo diváka musíte zaujmou v prvních 10 minutách filmu.

Na prvních 10 minutách je dobré nastolit 3 věci: kdo je váš hlavní hrdina, jaká je dramatická premisa, tedy o čem váš film je a jaká je dramatická situace vašeho scénáře.

 

Takže si to vše shrňme:

Před začátkem scénáře mějte promyšlený jeho začátek a konec.

Téma shrňte do pár vět a pak stavte svůj scénář dál.

Důležitá je u každého scénáře postava, musí mít dramatickou potřebu, o něco usilovat, mít nějaký cíl, kterého chce dosáhnout a jsou jí v cestě kladené překážky.

Základní dramatická stavba je expozice, konfrontace a rozuzlení. Mezi tím jsou body obratu na konci prvního a druhé dějství, které děj posunou dál.

 

Čtěte dál: 

Jak se točí inrernetový spot? 

Jak se produkuje krátký film? 

Kolik stojí televizní reklama? 

Jak se dostat k filmu? 

 

 

Potřebujete reklamu, hudební klip, animaci nebo třeba živý přenos?

Napište nám! Na komunikaci s Vámi se těší naše produkční Verča.

Chcete zajímavé informace ze světa reklamy? Jděte na náš BLOG MARKUSFILMU!

Podívejte se na recenze od našich spokojených zákazníků a budeme se těšit na spolupráci! :)


Je to pro rychlejší komunikaci, ale nepovinné.

Komentáře